Novější příspěvky jsou připisovány nahoru
Veselé zážitky ze středečního soustředění v Plasích
Ráno začalo briefingem, který vedl náš zkušený letec Šimi, podporovaný Tomášem, jako by to byli Maverick a Goose z filmu Top Gun. Počasí mělo být horší než včera, což přidalo na dramatičnosti, jako v nějakém katastrofickém filmu. První briefing proběhl opět v 9:00 hodin. Naše „želva ajťák“ Jelen, jak se sám po včerejším přeletovém dni nazval, přišel asi o 2 minuty pozdě, což připomínalo scénu z filmu, kdy hrdina dorazí na poslední chvíli.
Dorazil i Kačer, který si pořídil 3D vytištěnou Pragu V3S, svítily mu oči jako by si pořídil Batmobil. Všichni z ní byli na větvi. Je to trochu větší dítě, ale v jeho letech se není čemu divit.
Irča si hned domluvila prodloužení průkazu, což vypadalo jako scéna z filmu, kde hrdinka dostane novou zbraň.
Po briefingu jsme šli složit Duáče. V 11 hodin jsme se sešli na druhý briefing, kde oba meteorologové potvrdili ranní předpověď. Připadali jsme si jako kdybychom byli v kontrolní místnosti NASA.
Vyndali jsme Twina a začali se přeškolovat. Já jsem se dopřeškolil a Franta s Vojtou začali. Jako kdybychom byli v tréninkovém centru Škodovky. Mára se dopřeškolil na DG. Želva Jelen vyrazil na místní termický let, jako by se vydal na svou vlastní vesmírnou misi.
Irča s Kačerem se vydali na 5hodinový let na prodloužení průkazu, což připomínalo velkolepý let jako z filmu TOP GUN II, kdy Meverik startoval se supertajnou stíhačkou,aby dosáhl mach 10. Téměř se to podařilo, let trval 4 hodiny a 19 minut. Byli tak vysoko, že se i Kačer možná bál, jako kdyby letěli k samotným hvězdám.
Plasáci po včerejším přistání Januse do pole u Nýřan ho dnes 3 hodiny skládali, což připomínalo scénu z filmu, kde hrdinové opravují poškozený stroj uprostřed ničeho. K večeru jsme pospíchali s úklidem, protože to vypadalo na déšť, který se ale nekonal, jako kdybychom unikli velké bouři na poslední chvíli. Po úklidu letadel Irča vyrazila do práce hned za Kačerovým autem. Tak snad Kačer dojede domů v pořádku, jako by to byl závěr akčního filmu Rychle a zběsile.
To je asi vše z dnešního filmového dne. Mám si prý napsat řeč na obřad. Tak nevím co napsat nebo zda ho mám psát, aby to nakonec nebyla scéna z filmu Válka Roseových?
Pokud někdo má náměty co napsat sem s tím!
Veselé zážitky z úterního soustředění v Plasích
Ráno začalo briefingem, který vedl náš zkušený matador Šindelka, a všechno vypadalo nádherně. Náš meteorolog, podpořený starším a zkušeným závodníkem, avizoval super počasí. Všichni plánovali dlouhé tratě a mraků mělo být hafo.
A teď k jedné veselé příhodě při skládání Duáče. Jak jsme skládali letadlo, Šimi najednou zavolal na Irču: „Irčo, kozy ven!“ Irča nelenila a kozy
Irča nelenila a kozy dala ven. Samozřejmě z pod křídla
Po ranním rozdělení letadel jsme se vrhli do akce jako parta hrdinů z akčního filmu. Najednou se objevil Balda, náš vlekař na 526, jako by přistál přímo z nějakého leteckého blockbusteru. Letadla byla odtažena na dráhu 03 a všechno bylo připraveno na letecké dobrodružství.
Trenér ladil Oudýčko svému svěřenci jako mechanik v boxerském ringu. Jenže letadlo má jen jednomístné, svěřence přehodil k Šimimu do Duáče. Šimi mezitím školil pozemní personál ohledně Duáče, ale při startu se ukázalo, že školení nebylo úplně stoprocentní. Oba nevěnovali plnou pozornost a výsledek podle toho vypadal.
Začaly vleky a blížil se start Duáče. Po startu, místo aby zavřeli podvozek, málem odhodili kabinu! Naštěstí zkušený Šimi dokázal přistát bez ztráty květinky. Co následovalo, už raději nebudu psát, protože je přeci jen před 22. hodinou a moje slovní zásoba není tak velká.
Všichni jsme si hezky polétali a vrátili se domů. Akorát vlekař Balda musel pro svého svěřence a svůj větroň až do Staňkova. Po přistání musel před místními domorodci uhlídat naši 205, protože se po dlouhé době podívala do svého původního domova. Naštěstí se 205tka a LS-ka vrátili bezpečně domů. Letový den skončil obléknutím do pyžámek a ukotvením plachťáků.
Teď sedíme u piva zdarma. Tak zase zítra!
P.S.: Děkuji za korekci malému náčelníkovi a Tomasovi.
Veselé zážitky z nedělního a pondělního soustředění v Plasích
V neděli to byla nuda jak v kině bez popcornu. Moc jsme toho nenalétali. Jen Tomáš se přeškolil na Twina, já jsem si zase zkoušel novou mašinu Twina. Během toho dorazil Zdenda, aby nás tahal. Ulevil tak Márovi, který se věčně válí ve vlečné. Bohužel hvězdy byly proti nám a Twin měl náladu pod psa, takže nám vlekaře trošku pokousal. Zdenda se ale nedal a skončilo to skórem 5:0 pro Twina!
V neděli večer u piva se družstvo domluvilo, že se sejde v 7.00 u vozejku po té co hlavní meteorolog Tomáš rázně prohlásil, že bude lať. A my jsme mu věřili.
A skutečně, v pondělí v 7:00 se celé družstvo sešlo u vozíků pod dekou, disciplinovaně jako nikdy předtím.
Do akce dorazil náš záložní vlekař Balda, přiletěl na své 526 jako superhrdina a zachránil situaci. Hlavní meteorolog se podíval na mobil a s úsměvem prohlásil, že dneska to bude hit! I když ta deka při skládání letadel co byla nad náma protestovala a říkala něco úplně jiného.
Plánovali jsme obří přelety, takové, o kterých se nám ani nezdálo. Během dne se Martin vrhnul na ARC na L33 a zvládl to levou zadní. Nakonec jediný odvážlivec a hrdina, který se opravdu vydal na přelet byl Mára. Celou trať nakonec ulétl, ale trošku si vypomohl motorem, aby to nebylo takové drama. Jinak jsme si jen tak místně poletovali, základny byly ve výšce 1350 m, a užívali jsme si pohled na svět z ptačí perspektivy.
Ke konci dne začali klesat závodníci z Rakovníka, kterých bylo asi 6. Mezi nimi byl i Šakalíno. Když je odtáhli zpět kelímkem do Rakovníka, přistál tady potulný plachtař z Německa. Teď si tu staví stan u éra. Přemýšlíme, jestli by své DG 800 nevyměnil třeba za L33. Piva máme dost, tak uvidíme!
Fotky z dronu jsou od Šindelky, další od Tomase:
Sobotní zážitky ze soustředění v Plasích
Dneska byl den, který by i Chuck Norris označil za „náročný“. A hlavní cenu „Bludišťáka“ tentokrát získává Irča. Když Šimy s Kačerem přistáli s Twinem, Irča se rozhodla být hrdinkou dne a vyrazila autem za ním.
Připojili Twina za auto a všichni nasedli dovnitř. Naše přípravky umožňují táhnout éro za ocas, takže jsme to měli pěkně promyšlené. Irča se směle vydala směr start. A teď přichází ten nejlepší kousek – když přijeli na start, zjistili, že po cestě ztratili éro! Ani jeden si nevšiml, že se jim éro odpojilo a zůstalo stát na ploše jako osamocený voják v poli. Ze startu jsme na ně všichni mávali jako na rockovým koncertu, ale bylo to marné – pokračovali dál bez éra.
Během dne prošlo několik přeháněk, které nás naštěstí minuly. Ale ta poslední, která přišla jako blesk z čistého nebe, nás všechny pěkně překvapila. Všichni koukali do mobilů, jako kdyby tam hledali odpovědi na smysl života, a přesto nás ta přeháňka chytla nepřipravené. V přeháňce jsme pak uklízeli všechny éra jako závodníci ve hře „najdi a schovej“.
Takže, až příště budete plánovat nějakou tu akci, vzpomeňte si na nás a na to, jak jsme se vydali na start bez éra – protože i v leteckém sportu platí, že bez éra se prostě nelítá!
Pár fotek je zde:
