Autor: M. Šimon

V tomto blogu Vás budeme informovat o dění, nejen našich plachtařů na letišti Douglas v Jihoafrické Republice. Výkony můžete sledovat jak na CPSce, tak onlajn pomocí trackingu na adrese https://share.delorme.com/DouglasPM (Blaťák M.).

28.12: Odlet z Prahy

Cesta do daleké jižní Afriky začala na Pražském Ruzyňském letišti, kde jsme se s výjimkou Petra Kejře, který letěl „napřed“, všichni okolo 16:30 sešli. Před odletem se ještě uhasila žízeň vychlazenou plzní a pak už jsme seděli v A319 Turkish do Instanbulu. Cesta z Prahy, kromě nepoživatelného „hovězího“ karbanátku, proběhla rychle a bez komplikací.

Istanbul

Hned při vstupu do terminálu jsme v dálce viděli mávajícího Petra Kejře, který nám držel místo na baru. Čekání na navazující let do Johannesbourgu (01:25) se tradičně zkracovalo (drahým) točeným pivem v letištních hospodách.

29.12.: Objevil se problém

Zhruba 45 minut před odletem se celá skupinka zařadila do fronty u gatu. Když se dostala řada na mě, po ukázání pasu a palubní vstupenky, jsem dostal otázku, zda mám s sebou „birth certificate“, česky „rodný list“. Odpověď byla, že nemám, na což paní z check-inu reagovala „papírama“ s oznámením, že pro vycestování nezletilého do JAR jen s jedním rodičem, je potřeba mít u sebe birth certificate + souhlas druhého rodiče. Je to prý kvůli únosům dětí… Pán v obleku s logem Turkish Airlines ukázal mně a tátovi, ať jdeme stranou. Po vyfocení pasu a palubních vstupenek řekl, že nám společnost zaplatí hotel, stravu a dopravu z/na letiště, jen si máme na konzulátu zařídit potřebné papíry. Mezitím zbytek naší party nasedl do A330-300 směr JNB. Minibus Turkish nás odvezl do luxusního hotelu na okraji 14-milionové metropole a my měli 24h na řešení problému. Letenky do Johannesbourgu nám přebookovali na další den, ve stejnou hodinu.

Ráno jsme vše začali řešit s domovem + generálním konzulátem ČR v Istanbulu. Po zaslání všech složitě oskenovaných papírů a podpisů na konzulát, se zdálo, že je vyřešeno. Plni očekávání jsme odjeli z hotelu na letiště Istanbul Atatürk a hned po zjištění, že opravdu máme letenky na dnešní let, jsme prošli „pasovkou“ a začali hledat Wi-Fi, kvůli komunikaci s domovem a zbytkem skupiny. Gate pro náš let se lišil jen o jedno číslo a tudíž byl hned vedle toho včerejšího. Cestu jsme tedy znali a nebylo kam spěchat. Usedli jsme s tátou do stejné hospody, jako už den před tím. Situace byla takřka identická, pouze s rozdílem, ze jsme byli jen dva a na otázku „do you have your birth certificate“, jsem odpověděl „yes, of course“. Cesta tedy dál pokračovala podle planu, „pouze“ s denním zpožděním.

30.12.: Přílet do JAR

Po dlouho trvajícím (9,5h) letu jsme byli příjemně překvapeni vzhledem a atmosférou johannesbourgského letiště. Úředník na pasové kontrole se zeptal jen na pár otázek a dokumenty pouze projel očima, jak nečekané… Následovalo vyzvednutí zavazadel a hledání příslušného gatu pro navazující let do Kimberley. Neodolali jsme ochutnávce místních nápojů – piva a čerstvě vymačkaného pomerančového džusu. Za nedlouho jsme jeli poloprázdným letištním autobusem k připravenému Dash 8-400 southafrican express směr KIM. Let, na krásné místní letišťátko, jsme téměř celý prospali, protože cesta s nečekaně dlouhou zastávkou v Istanbulu byla velmi únavná. Naštěstí pro aklimatizaci, byla „zima“, příjemných 22°. Z letiště do cílové destinace Douglas, zbývalo ještě asi 100km po silnici. To jsme zvládli hravě, díky taxi službě Mára Blaťák — Martin Ficnar.

Douglas

Cestou na ubytování jsme se zastavili na letišti, abychom věděli, jak to tam vlastně vypadá a probíhá. Následovalo vybalování a zabydlování se v krásném komplexu Villiera guest house. Toto ubytovaní je velice pěkné, s dobrým servisem a snídaní. K dispozici je bazén, což se při zdejších teplotách opravdu hodí.

Večeře

Co jsme mohli vybrat k večeři lepšího, než v jižní africe tak populární hovězí steaky. Místní číšnice se sice při naší obsluze lehce zapotila, nicméně s večeří jsme byli vesměs spokojeni. Únava byla značná a tak nezbývalo než jít brzo spát a připravit se na první letový den.

31.12.: Check flighty proběhly bezproblémově

Po náročném probuzení následovala bohatá snídaně v kombinaci maso + pečivo, zelenina a ovoce. Jelikož počasí nevypadalo moc dobře, byla ideální příležitost na tzv. check flighty a obhlídku okolí. Na letišti jsme si vyslechli briefing a odvezli letadla na start. Každý nový pilot musí absolvovat kontrolní let s místním bossem Martinem. Po vysvětlení jak funguje provoz na letišti a odletění všech potřebných check flightů se blížil západ slunce. Nezbývalo tedy, než uklidit letadla a odjet směr ubytování, později silvestrovská večeře u řeky.

1.1.: První přelet

Počasí dnes nevypadalo úplně beznadějně, zhruba africký průměr. S odjezdem na letiště jsme nicméně nezaháleli a vyrazili hned po snídani. Cestou, jako každý den, jsme nakoupili na místní pumpě vody a sendviče. Na letišti proběhla denní rutina – pokud je dobré počasí, grid se staví před briefingem, pokud horší, až po. Briefing začíná v 9:00, Martin přednese svoje připomínky a stížnosti, vyhodnotí počasí na daný den a na základě toho piloti naplánují své úlohy. Ještě se určí pořadí, ve kterém budou větroně startovat a jede se na start. Mělo by se dodržovat řazení „big – small – big – small“, big = dvojsedadlovka, nebo 18m plný vody, Small = ostatní jednosedadlovky. Toto řazení je důležité pro plynulost startů na zdejší úzké dráze. Větroně s označením BIG má na starost Cessna 182 a její pilot Adam, zatímco SMALL vleká přímo Martin ultralehkou Sambou s obřím chladičem. Je až neuvěřitelné, že vlečné jsou schopny vydržet zdejší nelítostné podmínky. Teplota v době prvních startů mnohdy dosahuje 38° a postupně stoupá až do ± 45°.

Nakonec se klukům povedlo zaletět FAI 500, jak jste si již mohli všimnout na CPSce. Kluci na dvojsedadlovkách se ob den střídají na funkci kapitána. Los mincí ukázal, že první přelety budou na sazenské borce a tak Aeroklub Kralupy zaujal na jeden den první příčku v CPS 2016.